Vidlácké války jsou jednodenní životová dřevárna zasazená do fiktivního světa Albis,
inspirovaného pohádkami střední Evropy a životem na českém venkově počátku 18. století.
Ocitnete se ve vesnici, která je od nepaměti rozdělená na dvě části – Horní a Dolní ves.
Jejich obyvatelé mezi sebou vedou dlouhodobé spory o vliv, prestiž, a někdy prostě jen tak, z čiré zábavy.
Hráči soupeří o vítězství své poloviny vesnice a plní rozmanité úkoly, které utvářejí příběh a vývoj akce.
Vidlácké války vytvořila a 7 let pořádala skupina Reverie, ale my jí vždy byli po ruce.
Nyní jsme převzali "starostovské" odpovědnost za organizaci akce.
Nahlédněte do legendárních začátků Vidláckých Válek na webu Reverie.
Navazujeme na předchozí ročníky, které uzavřely příběhy Starosty a Kováře, a pokračujeme ve stejném duchu – hravém, komunitním a vesnicky pohádkovém.
Akce je vhodná jak pro začátečníky ve věku 10+ i zkušené pardály.
Dospělí jsou vítáni, ale upozorňujeme, že akce nemá charakter tvrdé bitvy – je zaměřená především na děti, mládež a rodinné účastníky!
Z Kobylis můžete jet MHD autobusy 177/144 na zastávku Poliklinika Mazurská a pak dojít cca 10 minut pěšky na místo na mapě.
8:15 Začátek registrace a schvalování zbraní
9:45 Nástup
10:00 Zahájení
12:35 - 13:05 Obědová pauza
16:00 Ukončení hry
Všichni účastníci musí počítat s tím, že na akci platí ZÁKAZ konzumace alkoholu a jiných návykových látek!
Pro účast na akci je nutné se registrovat (viz níže).
Rozkol
Albis je lesnatou a hornatou zemí daleko stranou zájmu velkých králů a jejich království.
Je to divoký kraj a jeho obyvatelé jsou rázní a vzpurní.
Blízko Temného lesa se rozkládá od pradávna Ves.
Je to pár domů na kopci a několik domů pod kopcem.
Na první pohled by se zdála zcela obyčejná – lidé tu obdělávají pole, pasou dobytek a večer posedávají v hospodě.
Bystrý pocestný by si však hned všiml, že je tu cosi zvláštního: všichni vesničané bez výjimky nosí pokrývky hlavy.
A nejen to – vesnice je rozdělená na dvě části.
Ti, co žijí na kopci, nedají dopustit na své klobouky.
Ti, co bydlí dole pod kopcem, zas chodí zásadně v čepicích.
A jak už to tak bývá, jedna strana pohlíží na tu druhou svrchu, zatímco dole se šeptá o namyšlených “kloboučnících”.
Dávný důvod téhle nevraživosti už všichni dávno zapomněli – ale spory a žabomyší války přetrvaly.
Vesnice sice leží na území knížepána, jenže ten se už roky neukázal.
Dříve určoval, co se má zasít na panském poli, vybíral desátky a trestal neposlušné.
Dnes o něm sotva kdo mluví.
A právě to otevřelo prostor dvěma vesnickým hlavounům, kteří mají velké plány s knížecími pozemky – a ještě větší chuť ukázat,
že právě oni jsou opravdoví páni vesnice.
Dvě strany, jedna vesnice. Vidlácké války začínají. Rozhodnutí je na vás. Dolňáci, nebo Horňáci?
Obyvatelé Horní vsi, kteří si říkají Horňáci nebo někdy také kloboučníci. Kloboučníci proto, že nosí rádi klobouky. Jejich oblečení je přírodních barev a odpovídá tomu, že většina z nich pracuje na poli. Ozbrojeni jsou všemi možnými zbraněmi, co doma zrovna našli. Pokud už mají nějakou výraznou barvu, pak je to červená. Pyšně a odhodlně je vede ...
Horňáckým hlavounem je sedlák Míra, chlap od rány, který je horňák každým coulem. S kloboukem jí, spí a někteří říkají, že se s ním i narodil. To, že by měli vesnici vést Horňáci, je podle něj přirozeným řádem věcí.
Míra má spoustu nápadů, co by se dalo ve vsi dělat lépe. Byl dokonce nějaký čas ve městě, a tak „ví, jak to ve světě chodí“ – alespoň podle svých slov. Umí všechno zařídit, má řeč jak med, a když se mu něco nelíbí, nenechá si to pro sebe.
Občas to s těmi svými novotami a vylepšeními trochu přežene, ale myslí to dobře – chce, aby se vesnici dařilo a aby byla vidět i za kopcem.
Když si ale vezme do hlavy, že má pravdu, nezviklá ho ani bouře, ani soused s vidlemi
Obyvatelé Dolní vsi, kteří si říkají Dolňáci či Čepičáři. Když Horňáci začali nosit klobouky, rozhodli se Dolňáci, že budou nosit čepice. Jejich oblečení je přírodních barev a odpovídá tomu, že většina z nich pracuje na poli. Ozbrojeni jsou všemi možnými zbraněmi, co doma zrovna našli. S vyhrnutými rukávy a patřičnou tvrdohlavostí se do čela postavil...
Mezi dolňáky se nejvíce mluví o sedlákovi Jírovi. Jíra zná každého z vesnice jménem a poctivě se stará o svou usedlost, stejně jako o lidi kolem. Není to žádný lenoch ani křikloun, ale když se rozčílí, umí pořádně bouchnout do stolu, až se třese celá světnice. Je to chlap, který má ke kraji a k přírodě hlubokou úctu – pozná, kdy přijdou bouřky, kudy běží voda pod zemí, i kde na jaře vykvetou první kvítka. Lidé za ním chodí pro radu, ať už jde o hospodářství, nebo o to, jak se dohodnout se sousedem. Na novoty moc není, říká, že „co platilo dědovi, bude platit i vnukovi“. Ale ne že by byl paličatý — spíš se mu nelíbí, když se někdo snaží měnit věci, které podle něj fungují tak, jak mají. Zvlášť když ten někdo nosí klobouk a bydlí na kopci...
Skupina uhlířů, která pálí uhlí v Temném lese a stojí tak trochu stranou dění ve Vsi, proto je vždy záhadou, na čí stranu se při vesnických sporech přidají. Jedná se o vyrovnávací stranu za níž je možné se hlásit jen po předchozí domluvě
Pravidla hry se budou nést v podobném duchu jako v minulých ročnících a do nového roku je dodáme.
Hlavní organizátor: František a Eliška (manželé) Čaplovi
Další organizátoři: Kristian “Smiley” Vitovsky, David “Čudl” Šefec,
Péťa Kociánová, Filip Polák,
Bětka Heřmánková, Vojta Pokorný, Jan “Popelka” Křivonoska,
Jan “Popcorn” Pokorný, Ríša Okrouhlík, Marek “Aragorn” Švejda,
David “Květák” Skála, Marie Skálová, Adam Kryštof Skála, Hugo Daniš
